Šnorchl se považuje již několik desetiletí za standardní součást potápěčské výbavy. Nabízí jednoduchou a užitečnou možnost plavat na hladině. Obličej máte směrem ke dnu, aniž by bylo nutno zvedat hlavu kvůli nádechům.

Titulek obrázku šnorchl se považuje již několik desetiletí

Argumenty pro: Šnorchl bývá dobrou pomůckou v normálních situacích. To je jeho jednoznačná výhoda. Když je šnorchlu zapotřebí, zpravidla je nutno reagovat rychle. Okamžitá použitelnost patří k důležitým prvkům celkové připravenosti.

Argumenty proti: Šnorchlu bývá málokdy zapotřebí, pokud si potápěč s sebou nese dostatek dýchacího plynu. V lokalitách, kde je plavání na hladině málo pravděpodobné. Tam kde hrozí zapletení se do nějakých překážek (ve vracích či v jeskyních). Tam kde se dá jen málokdy použít (kvůli ledu). Méně atraktivním činí šnorchl i skutečnost, že potápěči vadí,  když mu něco visí (a překáží) u masky.   

Kam šnorchl umístit?

Šnorchl upevňujeme na levé straně masky. Pro potápěče u otevřených okruhů vedou hadice vždy z prava. Pokud šnorch zavazí, je nejlepší ho mít v kapse jacketu.

Různé tvary

Na trhu existuje celá řada různých šnorchlových provedení. Od jednoduchého tvaru J až po důmyslné konstrukce. Ty zohledňují snadné obtékání a/nebo snižování možnosti vniknutí vody nebo umožňující průběžné pročištění.

Důležitými parametry jsou vnitřní průměr a délka šnorchlu. Velký vnitřní průměr znamená menší odpor, ale přívod čerstvého vzduchu do plicních sklípků. Tady dochází k výměně plynů. Vyžaduje to vdechování většího objemu, než činí objem horních cest v kombinaci se šnorchlem (jedná se o tzv. funkční mrtvý prostor). Plyn v mrtvém prostoru obsahuje vyšší podíl oxidu uhličitého, což podporuje hyperventilaci. To nepředstavuje žádný problém, jestliže je objem dýchaného čerstvého vzduchu dostačující. Jestliže je však objem vdechovaného vzduchu příliš malý, oxid uhličitý se akumuluje a to poměrně brzy přinutí uživatele úplně přestat dýchat.

Dlouhá tenká trubice (podobná zahradní hadici) jako šnorchl fungovat nebude. Je to kvůli jejímu objemu a rozdílu tlaku na hladině a ve stlačených plících. Vtahování vzduchu dlouhou trubicí od hladiny je prostě nepraktické. Šnorchl by neměl být o moc delší, než jsou výrobky nabízené renomovanými výrobci.

Moderní řešení směřující ke snadnému pročišťování šnorchlu spočívá v tom, že se použije jednosměrný ventil. Potápěč nemusí vynaložit příliš velké úsilí při vyfouknutí vody až z horního konce šnorchlu.

Vlnitý vnější profil šnorchlu je v pořádku, pokud nebrání náustku (šnorchlu) vypadnout mimo dráhu náustku regulátoru. Podobně užitečný může být rotující náustek, ale vnitřní strana šnorchlu by měla být hladká. Aby bylo potřeba co nejmenšího úsilí k průtahu vzduchu. Tím se snížilo zachycování vody, která by mohla vniknout do plic při silném vdechování.

Daleko viditelné barvy znamenají další výhodu. To se samozřejmě týká každé součásti potápěčské výbavy. Dobře viditelný šnorchl však není tak účinný jako fluorescentní kapuce nebo oblek, přesto je to však velmi dobrý nápad.

Šnorchly a volné potápění

Volné potápění se od šnorchlování liší účelem i podstatou. Šnorchlování je běžnější a u volného potápění se jedná o činnost velice extrémní. Závodníci ve volném potápění šnorchly nepoužívají kvůli nutnosti tahu navíc a mrtvému prostoru.

Se šnorchlem, nebo bez něj?  

Zdali šnorchl vůbec používat a jestliže ano, jaký typ, to je čistě na rozhodnutí každého jednotlivce. Určitě je výhodné, když šnorchl ničemu nebrání a přitom nijak nechybí, ale na druhou stranu je dobré jej mít po ruce, když je ho zapotřebí. Důležité je správně zvládat dodávku plynu a umět řešit nouzové situace, a také mít s sebou šnorchl právě tehdy, když se delfíni rozhodnou plavat s vámi po ukončeném ponoru. Já sám mívám s sebou kompaktní a snadno přepravovatelný šnorchl v situacích, o kterých se dá předpokládat, že by jeho použití bylo potřebné a prospěšné.

Neal W. Pollock, Ph.D.